Hnízdiště, průmyslem v silně zatížené krajině Mladoboleslavska, to nemají vůbec jednoduché. Naštěstí slavík je druhem značně adaptabilním a tak jeho populace zatím nijak nestrádá. Za důkaz může posloužit jeho, v poslední době početný výskyt, v křovinách podél frekventovaných komunikací. Zejména v prostředí viaduktů to sice hýří cizokrajnými barvami a vůněmi křovin, současně tu však bují lidská kriminalita …
… a s ní spojený nepořádek. Slavíci zde musí (v poslední době už i v noci) překřičet hluk obou silničních tahů, současně však dát i dobrý pozor, aby jejich přízemní přeletování neskončilo pod koly svištících projektilů. Na druhou stranu bylo zjištěno chování, které nelze označit jinak, než za „symbiózu s vozovkou“, kdy ptáci sbírají při okraji sražený hmyz či hbitě využívají krátkodobé dezorientace okřídlené potravy, potýkající se s vzdušným vírem, provázejícím průjezd automobilů. Potravní rozmanitost je v těchto místech značná, stejně, jak členitá je tvář prostředí. Absence, všude jinde převládajících kopřiv pro ochranu hnízd, je zde „vykryta“ liánami kiwi, pnoucími růžemi či chmelem, přímo na zemi pak vlčím bobem, nebo břečťanem. Vydlážděné svodnice, mizející často až v přítmí křovin, skýtají slavíkům, zejména po dešti, množství spláchnuté a utopené potravy a pro tolik oblíbené prohledávání loňské hrabanky je příležitost hned vedle, pod klenbou javorů.
Teprve náš dlouhodobější pobyt v „umělém“ prostředí na periferii města, kdy zjistíme, že i většina zajíců z volné krajiny před širokým záběrem superrychlých žacích strojů dávno utekla sem a srny si činí totéž, nás přesvědčí, že pohlížíme na jednu z posledních křečí statečné krajiny, jejíž atraktivita se scvrkla do těchto předměstských „zookoutků“. Že silnice usmrcují staré ptáky a zejména pak jejich mláďata, se můžeme přesvědčit na každém kroku.
Hrana v oblasti zvoní stále silněji mnohým parkům, příměstským křovinám podél cest i zeleni kolem vodotečí.
Kde život ještě přežívá, jsou pásy křovin svažitých kopců, propadliny po těžbě různých surovin a houštiny při okrajích lesů. Jak se slavík v krajině zachová – kdo ví?
