Autor: Pavel Kverek

Jde k osmé hodině „zahradní“. Velejemná síť už je na nohou, jemný zpěv králíčkův hrán. Po chvilce jeden v ní je, ale podstatnější je objekt o kus dál, vedle jezírka. Je to střízlík. Nepřekvapí o tomto čase ani on, v kněžmostských zahradách návštěvou jsou. Zmíněný však má na noze kroužek a když jej lupou pod přístřeškem studuji, tuším moc pěknou věc. Je to on, praví databáze. Ty žiješ!? Tak buď zdráv!

My nevíme a znát nikdy nebudeme u těchto drobných poutníků dny jejich žití. Být s nimi prostě nemůžeme. I tento zmizí ze zahrady a v síti už se nadlouho neukáže. Protože je prostě pryč, odletěl. No, ale – není to síla? Není úžasné alespoň v mikronáhledu být s těmi hrdiny pestrých ptačích dnů? Teď. Teď tu byl! Nefotil jsem, protože nechci zdržovat. Je v cestě za přežitím a moje účast tu neladí. Přesto jsem si nabral. Nabral i pro svůj den. Abych měl v hlavě co převalovat. Myslet na opeřence dnešního typu a mít radost nad životem.

Tak tedy: Kroužek dostal pod modřínem předminulý podzim šestadvacátého října. Ke kontrole jej předložil loni prvního listopadu. Dnes je října pětadvacátého a my se potkáváme znovu. Oba při životě. Pomineme-li silný přínos vědecký z tohoto setkání – není to při pátku opravdu milé?

::: Podobenka z loňska.

PRAHA TA*4245 9.6.2004 Vlčnov (Uherské Hradiště) +1K / 3.9.2004 Zaragoza (Španělsko) 1679 km – náraz na sklo.

Pták, který nejspíše přeletěl centrální Pyreneje, nalezen u řeky Ebro. Zcela jistě ne každý slavík se bude držet pobřeží, někteří západní oblouk mohou volit kontinentem výraznější.

První doklad z Iberského poloostrova, kde se již delší čas slavíci kroužkují a dotkne se uvedené i naší ornitologie. Začátek září, vztažený k nálezu, je dobou průtahu odlétajících slavíků obecných. Znovu se jedná o staršího jedince, znovu na cestě k jihozápadu.

Dnes navštívili Slavičí háj další absolventi domácího vzdělávání, tentokrát z jiného konce oblasti. A protože s sebou přinesli potřebně krásné počasí, vše běželo jak po drátku.

Skupina i s rodiči byla rozměrná, ale u kovadliny bylo místa pro všechny. Ano, kladivo mělo pohotovost. Přivezl jsem ze zahrady opravenou a v místě již nepotřebnou budku – sýkorník a na štítek pod tiskací DOMŠKOLÁCI si každý doťukl razidly první písmeno křestního jména. Vznikl sice šílený hlavolam v sestavě ražby, ale každý z nás dobře víme, co znamená. A až „Slavičák“ navštíví někdy s rodiči, budou moci spoluúčast představit na jívě možná i s ubytovanými křídly. Kompasem jsme zaměřili ideální směřování vletového otvoru (přímo na kostel za náměstím) a budku vyvěsili. Pak se fotil a kroužkoval u přepadu odchycený stehlík, opékalo se pod indiánským stanem, hovořilo o všem možném. Děti, ubírající se tímto stylem vzdělávání, musí držet zájem o představovaná témata. Aby škola byla doopravdy hrou. Alespoň před pubertu. A co si budeme povídat, ten čas je mentálně veledůležitý. Ostatně, už jsem o tom mluvil, kterak si mne život jednoho dne pozval na kobereček. A ještě, že to tenkrát přišlo. I s touto zkušeností vnímám lidi se zájmem, jako ty, kde na čase šetřit nebudu.

Fotky sem z podobných akcí nedávám, není to důležité, i když se během přírodovědných hodin fotí četně.

My zde na blogu přejdeme znovu k analýzám ZH, ovšem následující budeme přeskakovat. Už o něm byla řeč v souvislostech jiných. Jedná se o záznam: PRAHA N*61704 (hybridní slavík označený jako mládě v hnízdě v Polabí, kontrolovaný chybnou determinací v Německu).

Jedná se o stav, kdy k neživému proužku hliníku s čísly a adresou muzea kleštičkami připínáte život. Ta chvíle je nadrozměrná. Předtím, co jste štrachali v pytlíku z plátna a prsty po hmatu dohnaly budoucího delegáta, ve finále rozevíráte dlaň a ptačí život je připraven vypovídat. Ta chvíle osvobození (po předchozím překvapení k chvilkovému zajetí) je u mne absolutně v ornitologii nejvýš. A i když je třeba v tom čase nachytáno a odvěšeno dost, dívání za každým jedním osvobozencem nikdy neošidím. Tam se pro mne sečetlo vše. Proto dokážu vidět po nočních slavičích tazích ty, kteří se okamžitě vrací do místa přerušení migračního úsilí. Jako by „kompjútr“ v hlavě k přesnému navázání to místo potřeboval.

V zahradě se dívám za podobnými, právě tak dneska. Když to jde, je jich dost, a přeci se pokaždé dívám! Segment osobního rituálu. Zatažen do děje, který se vychystal jedinečným. Tak odlétá i tento králíček.

A poté uhelníček.

A odlétají společně i obě parukářky.

Prý vedou život ve dvojici i mimo hnízdění. Zdá se to taktéž dle zdejších zahradních zkušeností. Chytí se jedna, druhá ji neopustí, až chytí se též. Proto dle zákona mého musí pokračovat spolu. Na noze u každé leskne se nově po prstýnku. Tady se zdá, že samečka ukazuje fotografie druhá.

O neděli to létalo. V sobotu vůbec. Dny se zde jeví podobnými, ptáci to vidí jinak. Ale okouzlují mne tito vyhnanci z lesa. Lidé, vlastnící pár větví jehličí po zahradách, vůbec netuší, co všechno se u nich děje. Ví to jen chytací talent ornitologa, nejjemnější pomůcky a dobrý vítr v síti. Třeba takovýto? Nikoli, mírný. Slabě foukající do zad, do křídel. Vítr podpůrný.

PRAHA T *55367 7.5.1989 Postoloprty (Louny) M,+1K / 7.4.1991 Taoudaat (Maroko) 2595 km – pták chycen (CRBPO Paris).

Označen v hnízdní době opět na západě Čech jako starší jedinec.

V severovýchodním směřování pták nejspíš přeletí moře k východnímu pobřeží Španělska a po západním okraji Alp zamíří k Šumavě.

Jedná se o kontrolní odchyt a současně se tím naznačuje, že kdyby se slavíci více kroužkovali, nebyla by neznalost tématu tak hluboká.

VALETTA *261 31.3.1979 Salina (Malta) ,+1K / 5.5.1979 Lužná u Fr. Lázní (Cheb) 1588 km – pták nalezen mrtev.

Návrat adultního slavíka jižní cestou, kdy datum kroužkování odkrývá průtah nad mořem s zastávkou v ostrovní rezervaci. Slavík pravděpodobně překonal Saharu napříč centrální částí.

Nález v západních Čechách lze vřadit již do hnízdní doby, půjde tedy s velkou pravděpodobností o ptáka z Poohří.

PRAHA Z *26554 29.5.1976 Poděbrady (Nymburk) M,+1K / 24.4.1979 St.Maurizio d´ Opaglio (Itálie) 696 km – pták chycen na lep nebo střelen.

Vracíme se do Čech, do Polabí. To není podstatné, spíše si zapamatujme místo na vršku Pádské nížiny. Ještě o něm uslyšíme v budoucnu. Oblast byla nechvalně známa chytáním ptáků „na talíř“, i těch drobných. I to si zapamatujme. Píše se rok sedmdesát devět.

První datum je jasné, pták z hnízdní doby. Druhé je jarní, přesně čas, kdy starší jedinci zvednou křídla z této zastávky a vletí do hor. Pak to je otázka dvou – tří dnů.

„Italská cesta“ pro návrat zejména starších jedinců funguje, i když se stále silněji zdá, že západoevropský „oblouk“ přivádí slavíků do centra kontinentu o mnoho víc. A nejen mladých. Říkáme-li o návratech hnízdit, že jsou zrychlené, děje se tak spíše vynecháváním zastávek i zkracováním pobytu v nich.

Když padá listí, chopím se hrábí a čistím potok. Je to hezká práce. Je to vůbec práce? Vždyť ji dělat nemusím, nikdo potoky nečistí hráběmi. Já to mám ale jinak, jsem vlastně už zase ve škole. Příroda hlídá, abych se vzdělával. Vidím třeba barevné listí osik a uvědomuji si pomíjivost té krásy. Sílu okamžiku – chcete-li. A běží síla za sílou. Larva vážky, vytažená zpod hladiny, nejprve pokračuje směrem, kterým ji hrábě nastavily, tedy od vody. Najednou ji po chvíli docvakne že dělá chybu, otočí se k potoku a nové rozhodnutí už během cesty nemění. Myslím, že dokonalé. A takových událostí tu je.

A už stojím pod ohromnou osikou, přede mnou prosvětlené slavičí hnízdiště, budu přemýšlet nyní nad ním. To pro mne není nové, stával jsem takto už v začátcích a hodně se napřemýšlel, nadíval, proč místem ptačí volby je právě ten kout. Všímal si, co slavík potřebuje. Ta škola vůbec nekončí, vjemy se staví před oči stále nové. Je sice podzim a slavíci docela jinde, škola přesto volá. Ještě že ji mám. Tenkrát před půl stoletím jsem se takhle netěšil. Nebavilo mne to.

Došel jsem až pod cestu k výpusti pod rybníkem. Tady náš výměr parku končí. Potom se zadívám nad hlavou do místa přírazu odlomené větve z vrby, vtlačena je do vidlice trnité slívy. Z tohoto presu ční ptačí kostra a pět kosích per. Zobák v nedokončeném výkřiku, tomu nerozumím. Rozhodně nejde o odloženou kořist, tělo je probité špicí, celé pomačkané. Na hliníkovém kroužku nohy je vyraženo číslo, jak známka pro vojáka, kdyby ztratil život. 610024. Mohla za smrt kosa tehdy vichřice?

PRAHA Z *045054 31.5.1968 Břeclav M,+1K / 20.09.1970 Douar Oulad (Maroko) 2771 km – uloven, střelen.

Slavík z Moravy, okroužkovaný jako adultní pták v hnízdní době, byl na jednom z odletů zabit na západním pobřeží Maroka. Prohlédněme si pořádně oblast, kudy pták letěl, bude pro naše slavíky převažující.

Byly svého času činěny pokusy chytat na pobřeží Atlantiku a proti tomu v pouštní oáze, výsledky z prvního místa jasně převážily záchyty v poušti.

Datum zástřelu v tomto případě odpovídá reálné představě průtahu africkou pozicí. Podél pobřeží táhnou například i slavíci z Anglie. Slavíci z Česka jsou v těchto místech přibližně v půli své cesty, kterou si lze představit jako veliký oblouk. Z toho je i jasné, že počet absolvovaných kilometrů bude daleko vyšší, než odhady po přímce.

Podzimní slavičí migrace zahrnuje řadu zastávek, pro mladé jedince ještě daleko více a kratší etapy.