Dnes se vydám na odposlech hnízdišť kol města na Klenici, přesně v duchu plánu, že monitoring příletů zúžím na kotel domoviny. Vše jsem v mezičase promýšlel a změna přichází. Mám totiž už nasbíráno z ročních dostavení materiálu dost a sběr byl nesmírně časově náročný. Dovolit podobné si může opravdu ten, kdo má svou práci rád a nepotřebuje návraty s hrstí vykroužkovaných značek. Protože to při podobném ani nejde. Jedete, hledáte – odjíždíte. Cenný je zápis. Převážně jde o zástupy nul, pak ale první pozitivní má váhu. Byť je třeba na pár dalších dnů jediné. A kdo by chtěl mermomocí kroužkovat, i v tom případě by často na kleště nesáhl. Slavíci, hlavně ti zkušenější, se umí vracet. Hlavně tam tkví váha shledání, že prostě badatel vidí své favority. Ano – říká si. Jsou to oni, nemýlím se a mohu mazat otazník, připsat tichý vykřičník. Tichý proto, že v přírodě nic není kamenné. Jiný další nám úvahu může rozviklat. To zjištění je „pentlí“ k časovému výdaji vyšší čtyřicítky let. Slavičích jar.
Máme tu nové jaro. Syn již slavíka zapsal z Polabí, tam slyšeného. Náš park zatím čeká. Tedy čekal ještě včera. Dnes po noci se uvidí. Bude se oteplovat a tah pěvců dostane švih. Znovu krajinné vlaky popojedou, znovu z nich uslyšet zpěv.
Pozoroval jsem modráčky u nás. Trochu je tomu jinak. To oni ale umí, jsou jiní obecných slavíků. Ve vztahu k hnízdění zcela jistě. Úplně jiní a pěkně mne vypekli. Člověk aby chytal čerstvě kroužkované a drbal se v šedých kadeřích. Pak se mi přitom vybavily roky osmdesáté, kdy jsme byli čtvrtým hnízděním v republice. První Hamské trstie, druhé na jihu Čech, třetí Postřekov a čtvrtý Nový rybník u Kněžmostu. Před kolegou tam tehdy vylétla samička modráka s potravou v zobáku a pak už jsme jenom prokazovali. Co jsem ale od těch dob s nimi zažil, představy trhalo na cucky. Slatinní slavíci jsou i při nižší hmotnosti oproti „hnědým“ těžší, až těžcí. Na tom trvám. Přeci se s nimi ale budu muset pro identifikační návody vypořádat. Připraven sem s chutí, ale kolena jistý třes mají. Obzvláště po letošních zážitcích z „háje“, kde výsledkem je, že pár máme zase už jenom jeden.
Slavičí rok (ten český), má krátký krok! Jenomže – čeho je málo, je vzácné. Kdo z vás tedy mistry někde zaslechne, staňte v hrdosti.
