Slavíci tloustnou a to je k nám zlé. Jejich tah bude za chvíli končit. Za chytáním jdou krásné objevy a to mi přijde spravedlivé. Tak třeba – úplně se změnily dochytávky. Nedávají. Raduji se jako blázen, když večer nechytím nic. Je to výsledek výsledků. Kéž bych dnes večer vyšel zase naprázdno!
Všechno si najednou „podává ruce“. A chytání v horách v to zapadá. Některé věci jsou jinak, než jsme soudili. Bylo to dávno. Ale pozor! Je ještě několik otazníků, jeden z největších – tahové vlny. Mohou připadat chaotické, vykolejené – ale já nejsem slavík! Oni ví, kdy to zvednout z denní zastávky. Pozoroval jsem jednoho v mé „kanceláři“ v křoví a vydržel s ním jako šílenec do večera. Co by bylo, kdybych nezačal hrát? Dal to do nejbližší sítě, aby už to měl za sebou. Do nejnižší kapsy, protože byl den, ne noc. Tučnost pět, a mlád. Předtím jsme spolu „seděli“ tři hodiny. Já měl kafe a špek s chlebem, co on – byl jsem se podívat a vlezl do hromady roští s motyčkou. Byl tam od rána, to oni umí. Jsou mistry v splývání. Chci vědět co nejvíc, než zmizí za moře.
Součástí projektu je dopochopit večer. Co se děje před vzletem, je-li. Bochníky vrb mám upraveny v dóm, vnitřní větve pryč. Odtud pozoruji také. Dnes tam je pták, který se nechytil do ničeho, ani náhodou! A tak jsem vyrazil do velkého města nakoupit červy (už bych jinak nepořizoval pro letošek). Zapojím všechny sklopky . Chci uvidět, co se mnou dělají všichni stažení. Vůbec si netroufám stanovit procento, kolik jich z lákání vybereme. Ano, vybereme. Z nočních odchytů se slavíci nevymotávají, ale vybírají. Vymotáváme rákosníky nebo sýkory.
Ten slavík, co se před linií zatočil a vrátil do vrby k mé postavě, byl uherský. Slyšel jsem ho. Ale nechytil se, to vím.
Večer mám v kapsách vlaštovky a hodně ťuhýků. Louky ještě stojí a hmyzu spousty pro obě skupiny lovců. Potřebují se vykrmit, dokud to jde snadno.
