Na první sníh čekal Slavičí háj až za úvod ledna. Před rokem se nedočkal vůbec. Pojďte se tam se mnou podívat a trochu novoročně už „zaslavičit“.
Hodně se člověk od krajiny dozví po prvním sněhu. Čerstvě se otiskne skoro všechno, často i ptáci. Máte-li svěřené území k pročítání a pokusům, pak se informace taková hodí dvojnásob. No, zkrátím to: přijel jsem tam a obtiskáno skoro všude!
Myslel jsem si už dřív, že naše náruč pobrala z okolní krajiny dost, ale že máme zookoutek až takový, to mne zahřálo. A některé aktéry jsem i viděl, známé firmy. Zajíc a spol. Nejnápadnější jsou kvíčaly, už se do sadů naučily a je jich dost. Na fotce je vidět i bílý pták, až jej najdete, volavka.
První sníh, než se vše křehké poláme a slehne, je, krom vítané „ukecanosti“, i schopným výtvarníkem. A kdyby se chystaly pravé zimní mrazy, pak i ochráncem. Najednou je pěvců, kteří vidět dříve nebyli. Tmaví na bledém podkladu, mají smůlu. Hodinku jsem tam chodil, hřál pocit prospěšnosti – a jak jsem již psal – běžela prezence.
Tento první letošní opravdový vstup na blog teď rozvěsí fotky a komentář připne k nim. Buďte, pokud možno, klidní a nenechte se zmagořit vším tím dobře placeným diletantstvím nahoře. Nebo vám měsíce života zdrhnou a nebudete mít v konci roku co bilancovat. Buďte zdrávi.
……………………………………………………………………………………………………………….
Tento moment je kousek od slavičího hnízda. Konečně roste i divoký chmel. Mám ho moc rád, pěkně se pod ním, když zahoustne, sklopkaří. Je to i fajn nocoviště v kštici. Tady se určitě promýšlela i Afrika. Snad vše zvládnou..
Severní okraj Slavičího háje s výhledem na Humprecht. Tam rozšíření slavíků končí. My se ale díváme na zježenou šíji Trnického potoka, který si konečně užívá vyšších hladin. To kdyby tak mohlo být v létě! Pro rákosníky. Lem keřů před polem je vysázené slavičí pelichaniště, potřebně superhusté. Volba keřů a bylin je přísně podřízena.
Bochníkovitá dvojvrba, jakých máme v sektoru 1 už povícero. Právě k nim vztahuji naději, že vyšlou k slavíkům zvací dopis. Pro „dočasnost“ co nejdelší. Je třeba úžasné, jak všichni „nastěhovanci“ využívají větve ráno po letní rose či dešti, k dokončení hygieny. Cvrčilky, strnadi, pěnice – i ten ťuhýk.
A k Ježíšku chtěli koupelnu..
Tyto ptáky poznáte po typickém projevu. Už o nich šla řeč.
Skoro na konec jsem nechal obrázek, který nabízí konečně pohled do slavičího království. Podobně to musí vypadat všude, kde se má král pěvců ubytovat. Tady jsem nastlal na jaro pět pytlů shrabaného listí ze zahrady. „Konzum“ otevře na jaře a pohostí mnohé. Když si sednu pak na lavičku vedle – splývající, hned po příletu je určitě načapu. Tak to prostě je. Jak píšu – chodím se učit a osvojené ověřit zkouškou.
Poslední je už pocitový. Děkujeme s mým týmem za každou možnost k radování.
