Ne, neudělají to. Neudělali to totiž ještě ani jednou. Slavíci prostě dřív nepřiletí a hledání onoho „utrženého vagónu“ sice může být radostné, mnoho však člověka nenaučí.
Projel jsem dnes některá hnízdiště opakovaně a jiná přidal. V součtu jsem testoval již výmluvných 128 plácků. Chybí zhruba deset a jsou to takové ty s dlouhým dojezdem, většinou jednopárové.
Kdo chce si zakroužkovat slavíky, musí počkat do dvacátého. Tak to je v knize, tak to má být. To už jsou na přeskáčku některé lokality zabydlené a nachytat se dá. Pro specialistu to však velký význam nemá. Stejně je nutné hnízdiště navštívit přinejmenším když pár je kompletní, než samice zasedne na snůšku. Takové to chytání dříve, má přínos pro sledování případných přeletů, prohraných soubojů či přesídlení pro poškození hnízdiště. Pak se prve přidělené kroužky v kontrolách hodí. Chytání prvních však bezesporu cenu svou má. Provází jej vysoké napětí a jedinečné prostředí, později proměněné. Má stejně tak cenu vědeckou, protože můžeme zachytit ptáky protahující, které tam už příště nenajdeme. Naplněna jsou hnízdiště na konci úvodní dekády máje. To by měl badatel lýtka mít utahaná a futrál s hliníkem poloprázdný! Já ovšem v tu dobu funguji v zahraničí a tak mne v domácím prostředí čeká pak šturm.
Slavičí rok má v Česku – spěchavý krok a ohranou desku!
…a v háji nám pomrzly květy třešní. Mrazová kotlina si opět vybrala daň.
