K pozorování potřebujete: 1 přehledný úsek krajiny, čas a motýly.
Tak jsem byl vyfotit a spočítat zvonky (fotku ještě nemám) a usedám na lavici pod svatým obrázkem, který sem někdo se skříňkou natloukl na borovici. Místo je klidné a den pozdně prohřátý. Bude hůř.
Pak vidím, že motýli ve vzduchu nejsou sezónní dekorací místa, že putují! Od severu z lesů Českého ráje letí krajinou k Polabí, krásně k jihu a mnozí dost vysoko. Aby ne. Před nimi se vzpírá hrana lesa, který, když jsem začínal kroužkovat, byl fakt nevysoký. Je v momentě jasné, že jsou to admirálové, a je jich dost. Těsně nad trávníkem pak bělásci řepoví, těch je ale míň. Směr drží rovněž. To je neskutečné! Kam se jim do hlavy ten kompas vejde? My řešíme tažné ptáky, ale tady jde ještě o úkaz podivnější. Fakt, ty babočky bez zastávky – každá upaluje úplně stejným směrem. Posedím. Mám v plechu zavřené kafe, udělám si pohodu nad tématem. A upíjet budu opravdu pomalu.
Lidé by mohli cestovat po modré do skal, ale je tady klid. Jiní po naučné stezce, která se dole v topolech připojuje, ale ani tam aktuálně nikoho nevidím. Tak to je naprosto grandiózní! Budu v divadle sám. Stejně by asi nikoho nepřitáhlo.
Je vidět Humprecht. Okrouhlý, zvýšený v krajině – dominantní. S půlměsícem na hromosvodu, nebo co to je (půlměsíc poznám, na mysli mám ten dlouhý trn; bude obojím). Postavila si jej šlechta k ovládání a prestiži. Zas budou po Česku „Humprechty“, tak to prostě chodí. Možná už jsou. Tady z mé krajiny je vidět takřka odevšad. Když už stojí, ať je. Důležitější ovšem jsou tady okolo zvonky jemné a babočky admirálové. U těch druhých je mi líto, že se ukáží na moment a už je ponejspíš nikdy neuvidím. Spěchají k moři. Možná až tak daleko ne, ale do teplejších krajů jistě. Pak vidím před lesem, že jedna sedla. V mezích možného jsem „vystřelil“ z lavičky a mažu k tomu místu. Podívat se. Motýl má vrchní pár křídel potrhaný, i barev se nedostává, ale už se zas odráží, nastoupává nad stromy – a mizí pryč! Takhle mou krajinu znám. A slunce k nim poctivě drží podporu, svítí co může. Hrstí přidělených paprsků potom i na mne. Děkuji za všechno.
